Asi každý majitel nebo chovatel psů by začal stejnou větou… "Už jako dítě jsem si přála mít pejska…" U mě to nebylo jinak. Můj opravdu první pes byl americký stafordšírský teriér - Bad. Prošel pouze základním výcvikem poslušnosti, protože když měl 2 roky přibyla k nám do „smečky“ Lucinka a já jsem se stala na plný úvazek mámou. Bad zemřel v 9 letech.

Život bez psa pro mne byla naprosto nepředstavitelná věc, ale na své vytoužené chlupaté štěňátko jsme si musela 4 roky počkat.

S Connie jsme se přes školku pro štěňata dostaly k prvním základním zkouškám poslušnosti, agility, pasení oveček a výstavám. Většinu svého času jsme s dcerou Lucií trávily s Connie a díky tomu i ona zatoužila mít svého parťáka, který by ji respektoval a měl chuť s ní pracovat. Tak se k nám dostala Amia. Lucinka s Mínou přesně věděly, že budou běhat agility, ale aby to perfektně fungovalo musela se Mia naučit poslouchat a Lucinka ji správně říct co po ní vlastně chce. Přes školku pro štěňata a základní poslušnost se propracovaly k základním zkouškám poslušnosti. Nyní Lucinka s Miou běhají agility a já doufám, že se jim bude dařit.

V neposlední řadě k nám do smečky patří taky mužská část, bez které by to vůbec nešlo. Můj muž Milan a syn David. Oba mě i Lucinku podporují v tom, co děláme a vždy, když je potřeba přidají pomocnou ruku za což jim moc a moc děkujeme.